Prosinec 2006

Blog Petulky

31. prosince 2006 v 14:45 spřátelené blogy
http://petra.luptovcova.sblog.cz

Blog Jamasky

30. prosince 2006 v 12:50 spřátelené blogy
www.twinskaulitz.blog.cz

NAVSTEVNOST

28. prosince 2006 v 20:51

Nove Bravo 26/06

28. prosince 2006 v 20:47 časáky

Blog Nikits

28. prosince 2006 v 15:25 spřátelené blogy
http://tokiohoteldeught.blog.cz
http://nikits-stars.blog.cz

Blog Katky

28. prosince 2006 v 9:21 spřátelené blogy
www.i-love-tom-and-bill.blog.cz

soutez

27. prosince 2006 v 15:57
jsme prihlasena tady

Zabij me prosim

27. prosince 2006 v 15:46 povidky
Tak zase vám budu vyprávět jeden příběh.Odehrávalo se to všechno v Berlíně v roce 2005.Ted se píše rok 2020.
"Co jsem ti udělala?Za co mě trestáš?"už ani přez svoje slzy neviděla.Dělala co mohla , ale on jí stejně opustil.Vykašlal se na ní a ona ho tolik milovala.Ale ted už nemůže vzpomínat na ty chvíle kdy byli spolu.
Oba byli trochu odlišní.On chodil nalíčený a byl rocková hvězda.Ona měla pořezané ruce schovávala je za černé šátky a kabáty.Taky oba snili a dokázali si ty sny splnit.Pamatovala si jak vstoupil do třídy a podíval se na ní na její až průsvitně modré oči a dlouhé tmavé vlasy.Zarazil se.A když ho učitelka ještě s jeho dvojčetem posadila před ní štastně se usmál.Začali si spolu povídat .Po nějaké době se z nich stali dokonce přátelé.A asi víc než to z její strany určitě ano.
Trávili spolu každou volnou chvíli.Když měla doma peklo nabo měla depku spala u něj.Zůstávala tam i několik dní.A on jako jediný člověk jí dokázal pochopit.Mohli si říct cokoli.Ona byla tak štastná , protože potkala konečně někoho kdo měl stejné sny.Schopnost těm druhým plnit ty sny.Dokonce se kvuli němu přestala i řezat.Nikdo nechápal co sní udělal.Ani ona na to nepřišla.Změnila se a to díky němu.
Pak se něco změnilo.Jednou přijel z koncertu a byl podrážděný.Hádali se.Strašně moc.A od té doby už to nikdy mezi nima nebylo takové juako dřív.Tom jí říkal že má holku.Rvalo jí to srdce , ale ustála to.Musela kuli němu milovala ho víc než ona....Mnohem víc.Stejně na ní často křičel a řikal jí že už to nemá cenu.Že někde je chyba a rači by jsme se neměli vídat.Chvíle kdy jsme si tak krásně povídali zmizely....Ona ho nechtěla ztratit.
Jednou po další hádce mu dala žiletku.Její starou žiletku na kterou už rok nesáhla díky Billovi.
"Řízni mě" šeptala
,,Cože??"
"Jo.Ubliž mi.Máš na mě vztek.Tak mě pořezej.Nebo mě uhoď."
,,To neudělám!"Vykřikl
,,Ale ano.Prosím tě o to!"
,,Nikdy!"Rozplakala se a on jí objal.
,,Ubliž mi jak chceš.Kdykoliv tě naštvu,udělej to!Jen mě prosím neopouštěj!"Vzlykala ...
Na chvíli se vše uklidnilo.Jenže pak zase začali hádky.Ale on jí nikdy neuhodil.Ani neřízl.Prostě nic.I když ho prosila.Nemělo to cenu.Vždycky to skončilo jejím pláčem a jeho utěšováním.
A pak...Z ničeho nic.....
Opustil jí.Nechal jí svému osudu.
Už to asni nikdy nepochopí.Bez něj nechce žít , ale nemá na to se zabít.
Už je to rok.Zapoměl na ní?Ted sedí v dešti před jeho domem a čeká až přijde.Moc ho potřebuje vidět.Říct mu něco o jejích snech.Které díky němu asi navždy ztratila.
"Bille"šeptá když se konečně oběví.Nechápavě se na ní dívá.
"To jsi ty?"
"Ano.Copak jsi zapoměl?"
,,Ne to ne…ale my jsme spolu už skončili.Navždy…."zavrčí , ale z jeho hlasu jde cítit smutek.
,,Já vím.Můžu mít jen poslední přání??pak už nikdy nic,slibuji!"
,,Hmm..tak dobře no.Co chceš??"
Konečně to může říct.To co by ted tak chtěla.
,,Prosím tě…zabij mě!!!Bille mooc tě prosím ,zabij mě!"Zašeptá v slzách a podá mu nůž do roztřesených rukou.To je to poslední co po něm chce.
Kaluž u Kaulitzovic domu se zbarvila krví.Všechno už pro ní dávno skončilo.
Bill jí splnil sen.To poslední přání..
THE END
http://th-zimmer483.blog.cz/0612/zabij-me-prosim

Laska a smrt

27. prosince 2006 v 15:31 povidky
LÁSKA A SMRT

Je sychravé podzimní odpoledne, ulicemi plynou davy nevšímavých, ustaraných a tak neskutečně monotónních lidských postav. Všechny jsou zabrány do svých vlastních starostí všedního, ničím nezajímavého dne. Nikdo si nevšimne dívky kráčející středem té živé masy. Dívky s nepřítomnýma, uplakanýma očima. Nikdo se na chvíli nevytrhne z každodenního stereotypu. Nikdo se nezeptá, zda nepotřebuje pomoci, zda je vše v pořádku. Dívka bezmyšlenkovitě kráčí ulicemi. Už není schopna přemýšlet, ne, teď už ne. Její mysl zůstala na té křižovatce. Stále před očima vidí jeho krásné hnědé oči a nádherně tvarované rty, jak se s ní ač nerady, pro dnešek loučí a zároveň slibují další krásné zážitky. Ani jeden však ještě netuší, že je to naposled. Naposled v tomto životě. Naposled v tomto světě. Naposled co se mohou vzájemně podívat do očí a říct si ta dvě magická slůvka. "Miluji tě" řekne mladík a jeho tvář se rozzáří v láskyplném úsměvu. "Však já tebe taky" odpoví skoro rutinně dívka. Kdyby jen tehdy tušila. Auto se pomalu rozjíždí. Dívka odchází směrem k nedalekému domu. Už zavírá domovní dveře. Najednou uslyší strašnou ránu, zvuk rozbitého skla a nepřetržitý zvuk klaksonu. " Tome néééééé!!! Doběhne na křižovatku, kde už se tvoří hlouček všudypřítomných čumilů. "Zavolejte někdo záchranku, prosím rychle! Tome no tak prober se, prosím! Už je pozdě, mladík už nevnímá všechno to dění kolem něho. Nevnímá marné snažení záchranářů o jeho život. Nevnímá slzy své milované. Dívka stojí na rohu křižovatky a dívá se za černou dodávkou. Zhroutil se jí život. Chtěla mu toho tolik říct, jak moc s ním byla šťastná, jak milovala jeho velké hnědé oči, krásné rty, jeho bezchybnou povahu. Proč jen se to muselo stát, proč nám?! Miluji tě, Tome! Dívka prošla snad už celé město, už nemůže přemýšlet, nejde to! Najednou se ale znovu ocitla na té křižovatce. Tady. Tady se to stalo. Tady se jí zhroutil celý svět! Ale za okamžik budou zase spolu, pomylela si... "MILUJI TĚ" vykřikla dívka a vstoupila do silnice...
http://th-zimmer483.blog.cz/


Nevera

27. prosince 2006 v 15:28 povidky
Kapky vody padaly z nebe a předháněly se, která dříve spadne na tmavovlasou dívku, jež seděla na jedné lavičce v parku. Těžko říct, zda měla řasenku rozmazanou od kapek deště, nebo od slz. Zvedla hlavu.Tmavé vlasy měla smáčené od deště, stružky vody jí stékaly po zádech, chladily. Sklonila hlavu a opřela si bradu o kolena. Přemýšlela. Jak to mohl tak zkazit?
Pozorovala, jak se v kalužích tvoří kolečka pokaždé, když do kaluže spadla další kapka vody. V uších slyšela šelest deště. Byl uklidňující, zároveň v ní však vyvolával stále ty samé vzpomínky… Bolestné vzpomínky….
Poprvé ho viděla na jedné párty, kam ji dovedla kamarádka. Stál opřený o futro dveří, všechny přítomné přejížděl pohledem. Slušelo mu to, snad až na ten pohled. Pohrdavý, nebezpečný, smělý. Z celé jeho postavy byl cítit respekt a autorita. Chvíli ho pozorovala. Dlouhé vlasy měl spletené do dredů, ve rtu pearcing, velké červené tričko a široké džíny. Na první pohled hip-hoper. Uvažovala, zda je to jen styling, nebo hip-hop opravdu miluje. Kdyby bývala tušila, že je to jediné, co on miluje…
Polekala se, když se pohled jeho hnědých očí stočil na ni. Ten pohled jí projel jako šíp, ostrý, nebezpečný, tolik zraňující! V očích mu zajiskřilo, měla pocit, že opravdu zahlédla tu jiskru. Skousla ret a odvrátila pohled. Když se odvážila podívat za chvíli, už tam nebyl.
Podruhé se s ním setkala v jednom baru, kam s kamarádkou zašla. Seděl u stolu na kožené sedačce. Upíjel ze svého drinku a rozhlížel se po místnosti. Zahlédl ji a přes rty mu přejel lehký úšklebek. Netušila, jak si ho měla vyložit. Líbí se mu, nebo jí pohrdá jako ostatními?
Usedla s kamarádkou ke stolu kousek od něj. Snažila se nevnímat jeho přítomnost, přesto se jí ruce potily a byla nejistá. Kdyby ji kamarádka nevytáhla na parket, snad by celý večer proseděla. Jenže kamarádka ji vytáhla a ona musela tančit. Rozvlnila se v rytmu hudby a silou vůle se pokoušela nedívat se na něj. Přesto neodolala… Toužila vědět, jestli se na ni dívá. Díval. Jeho hnědé oči sledovaly každý nepatrný pohyb. Odvrátila pohled, když se jí zadíval do očí.
Protančila několik rychlých písniček, když začaly hrát nějakou pomalou. Neznala ji, poznala však, že je ve slovenštině. Otočila se, aby se sklidila ke stolu, když narazila do něčeho měkkého. Zvedla hlavu a poznala, že je to ON. Byl o hlavu vyšší, takže musela mít zakloněnou hlavu, aby na něj dobře viděla.
Prudce se nadechla, nedostávalo se jí kyslíku. Ale nepomohla si, protože ji zasáhla jeho vůně. Příjemná pánská voňavka smíšená s cigaretovým kouřem.
Uchopil ji za pas bez jediného slova. Přitiskl ji k sobě, těsně, tělo na tělo. V jeho náruči se cítila neuvěřitelně příjemně, vnímala jen jeho a jeho vůni. Hlava se jí točila.
Doteď si pamatovala, jak ji svíral v náručí. Jakoby ji potřeboval… Pohodila hlavou. Prý potřeboval! Jak byla tenkrát hloupá. Nikdy ji nepotřeboval. Jak mohla být tak naivní? Přesto se jí ještě teď svíralo srdce, když na něj pomyslela. A on jí přitom tolik ublížil! Zradil ji, nikdy mu na ní nezáleželo! Kdyby ano, udělal by to, co udělal?
.
.
.
.
.
Seděl na balkóně a sledoval, jak zemi kropí miliony diamantů. Mezi ukazováčkem a prostředníčkem svíral cigaretu, z které občas popotáhl. Promnul si čelo. Bylo mu špatně a bolela ho hlava. Jenže ani jednomu se nevyrovnal žal, který svíral jeho srdce. Jakoby mu železná neviditelná ruka srdce trhala na malé kousíčky, jakoby srdce nebylo nic víc než ubohý kousek papíru.
Nemohl ani spát. Kdykoliv zavřel oči, objevila se mu za zavřenými víčka tak důvěrně známá tvář. Tak krásná, tak usměvavá… Sakra! Proč to udělal? Proč ji tak zradil, když ji miluje? Nechápal se. Nadával si do pitomců. Byla to jediná holka, u který si byl jistý, že ji miluje. Ještě nikdy se mu nic takového nestalo, naopak. Byl to známý proutník, každou pěknou sukni počastoval svou návštěvou. Tak proč ona byla něco extra? Proč si nadává za to, že ji podvedl? Vždyť nebyla první…
Kapky deště usilovně bubnovaly na zábradlí u balkónu. Lezlo mu to na nervy. Snažil se zvuk nevnímat a pozoroval chodník naproti baráku. Právě po něm šla tmavovlasá dívka v bílém tričku, které bylo úplně smáčené, a džínech. Ať se snažil, jak chtěl, neviděl boty. Šla tedy bosa. Zaostřil pořádně. Déšť mu rozmazával pohled. Přesto ji poznal. Alex...
Prudce se zvedl. Je to ona! Vzápětí se vzpamatoval. Proč plaší? Nechce být přece závislý na jedné holce! Nikdy nechtěl být závislý na lásce, posmíval se jí. A teď… Teď mu Alex chybí.
Chtěl by být s ní, objímat ji, líbat v rytmu deště! Pohodil hlavou. Přece nebude takhle blbnout? Vždyť co je láska? Chemie! Nic jiného než chemie! Znovu pohodil hlavou a otočil se ke dveřím. I když by to byla chemie, ať je to cokoliv, co to způsobuje, miluje ji.
Vyběhl před dům a běžel za Alex.Nevšimla si ho, ani když byl těsně u ní. Nevěděl, jak na sebe upozornit, takže ji popadl prudce do náruče.
Vykřikla. Zděsila se, co se stalo, její první myšlenka byla, že ji někdo přepadl. Polekaně se otočila a rysy jí ztvrdly, když spatřila Toma. Vytrhla se mu z náručí a sledovala ho nenávistným pohledem. Ublížil jí! Strašně jí ublížil a teď ji tu objímá, jakoby se nic nestalo? V očích mu zase tak jiskří, jako poprvé, a on se usmívá.
Ušklíbla se. Teď věděla, že i ona patřila mezi ty, kterými pohrdal. A teď se jí tu vysmívá. Bastard.
Pleskavá rána přeťala ticho, které přerušovalo jen bubnování deště o zem a Tomův zrychlený dech. Tom pocítil na své pravé tváři štiplavou bolest, ale ani se nehnul. Jen zíral do jejích očí, které se pomalu zaplňovaly novými slzami.
"Už nikdy," vydechla, "se mě nedotýkej!"
Sledoval, jak se otočila a bosa běžela pryč. Pozoroval její vzdalující záda. Srdce mu pukalo. Ztratil poslední šanci jí říct, jak ji miluje. Naposledy se otočila, přes déšť nemohl vidět, jak jí po tváři stékají slzy. Nebo to snad byl déšť?
Byla slyšet jen rána....Srazilo jí auto...
http://th-zimmer483.blog.cz/0612/nevera#komentare

Vznik jmen

27. prosince 2006 v 15:20 povidky
"Brácha, co zase hledáš na tom internetu?" zeptá se Tom Billa, který zase studuje nějaké stránky.
"A hlavně, co myslíš, že se o nás dozvíš novýho?" dodá Gustav, když vidí, že Bill zabloudil zase na fan stránky Tokio Hotel, jak je jeho dobrým zvykem.
"Zkoumáš, jestli seš fotogenickej?" přidá svou trochu do mlýna i Georg.
"Ale houby," zamumlá Bill a dál se věnuje své zábavě. Po chvíli vysvětluje: "Jenom se děsně bavím u toho, jak mi ty holky kazej jméno! To je jednou Billik nebo Billík, podruhý Billísek, pak taky Billíšek, Billánek, Billos, no a bacha, taky Billáček!!!"
Ostatní se třískají smíchy a Bill rozhodí rukama na důkaz toho, že ho to fakt dostává. Tom se svalí na pohovku a zamachruje: "To ke mně by si tohle nikdo nedovolil!"
"Fakt?" pozdvihne Bill obočí a zapátrá v monitoru: "Tommy, Tomík, Tomíček, Tomíšek, Tomátko, ... mám pokračovat?"
Tom hlasitě polkne. Uraženě vykřikne: "Ale já se jmenuju Tom! Slyšíte? Žádnej Tomík nebo dokonce Thomas! Prostě Tom! Je to tak těžký pochopit?"
"Asi jo," usoudí Georg dívající se Billovi přes rameno. "Ale psát dvojítka místo dvojčata je taky úchylný, nemyslíte?"
Tom se popadá za hlavu a volá: "Obklad! Náhodou nám neříkaj jedno vajíčko se dvěma spermiema, že ne?"
"Podívám se," řekne aktivně Bill.
Tom téměř upadá do mdlob a u toho říká: "Já jsem jenom Tom... Tom jako od Jerryho!"
Gustav se smíchem uvažuje: "No a já jsem Gustav jako od dobrýho gusta!"
"To sedí, žroute!" přikývne Georg.
Bill se zamyslí: "Já jsem Bill jako kulečník!"
"Biliáre," opraví ho Georg.
"No, tak!" souhlasí Bill.
Všichni čekají, s čím přijde Georg. Ten se zarazí a po chvíli prohlásí: "Já jsem Georg, protože to mám v rodným listě!"
Tom zpozorní, porozhlédne se po ostatních. Bill má svraštěné čelo a zřejmě přemýšlí, Gustavovi to ještě ani nestačilo dojít, a tak Tom bezmocně řekne: "Tak já mám v rodným listě asi Jerryho

Gustav je nemocny???

27. prosince 2006 v 9:35 *New*

A překlad..

Bubeník Gustav (18) má hučení v uších..: " Nemám čas zajít k doktorovi.."

Jsou stále v pohybu.. TV- představení, koncerty a dlouhé noci práce ve studiu.
Bill, Tom, Gustav a Georg z Tokio Hotel ( "Schrei") a jejich obrovská rychlost.
Jsou nejznámější německá kapela. Jejich písničky jsou největší hity.
Platí teď bubeník Gustav za ten mega-úspěch svým zdravím..??
18-ti letý mladík trpí hučením v uších..!! Je to porucha sluchového vnímání- týká se osob které ve svých uších stále slyší otravné hučení, pískot nebo hluk.
Na Viva Bams hudebníci poprvé vystrašeně mluvili o této nemoci, je to často způsobeno stresem a hlukem.
Gustav prozradil, jak to všechno začalo: " Bylo to před rokem- po vystoupení v Mnichově.."
Svůj problém však skrýval: " Mezitím jsem si užíval.."
Magdenburčan hraje na bubny už od pěti let. Speciálně muzikanti hrající na tento hudební nástroj mají toto sluchové poškození- jako Gustavův idol Lars Ulrich ( Metallica) nebo Bela. B z " Die Ärzte."
Podceňoval bubeník Tokio Hotel tuto nemoc..??
Hluk mohou lidé také vytvořit psychickou nemocí- v extrémních případech, je to pro každého varovný signál, nemůže unést stres a potřebuje odpočinek.
Dostal Gustav lékařskou péči..?? Hudebík na Viva-Bams: " Neměl jsem čas zajít si k doktorovi. A nevím, vždycky budu mít čas nechat se vyléčit. Stejně to nebude lepší." Pokrčil Gustav rameny.
Názor profesora Eckarta Altenmüllera z hudebně- lékařského institutu v Hannoveru varuje: " Hučení uší v tak mladém věku není obvyklý. Mám naléhavou radsu aby si tento mladý muž udělal přestávku. Jestli hlukové poskvrnění zůstane na stálo, tato chronické nemoc může být způsobena neustálým trápením uší hlukem. Hluková přestávka mezi několika týdny a několika měsíci může dát vnitřnímu uchu čas pro zotavení.
Ale tady se na přestávku ani nemyslí..
Přesně jako v roce 2005 a v roce 2006 půjdou nahoru se svým přeletem přesně jako v příštím roce. Bill až do včerejška propracovával nové písničky ( nové album Zimmer 483 vyjde 23. 2. 2007..) a kapela hned potom (16. 3. 2007) vyrazí na Evropské rurné..
A tam bude hluku hodně..
Nekopírovat bez zdroje..!!!
Zdroj: www.tokiohotel21.blog.cz

Blog dark.angelky

25. prosince 2006 v 14:47 spřátelené blogy
www.darkiii.estranky.cz

Blog Katariny

25. prosince 2006 v 13:26 spřátelené blogy
http://rockzone-gothic.blog.cz

Blog Margaritky

25. prosince 2006 v 13:21 spřátelené blogy
blog moji nejvetsi kamaradky z chatu Margaritky
http://th-margaritka.blog.cz



No Tome???To mi zkazilo Vanoce!

25. prosince 2006 v 11:40 | Zipernka |  *New*
No to mi teda uplne zkazilo Vanoce kdyz sjem tohle uvidela.Ja teda myslim,ze tohle je Tom urcite ale nevim jestli to neni jen takova ta jeho znamost na jednu noc,ale docela me to privadi k zarlivosti a urcite nejsem jedina.
zdroj:http://milacek-tokiacek-tom.blog/0612/tyyjoo-o-o

Fotomontáž dvojčat

22. prosince 2006 v 12:53
Když jsem tuhle fotku viděla,tak mě nejdřív vůbec nenapadlo,že je to jen fotomontáž.
Je tak krrrráááássssnnnnáááá

Tokio Hotel miří do Prahy

13. prosince 2006 v 15:52 *New*
Lidi,já jsem tak strasne stastna!Tokio Hotel konecne prijedou do Prahy.
Uz je to i na jejich oficialnich strankach www.tokiohotel.de

Zimmer 483 Tour

16.03.2007
Trier, Arena

17.03.2007
München, Olympiahalle

19.03.2007
Hamburg, Colorline Arena

20.03.2007
Oberhausen, Köpi Arena

22.03.2007
Hannover, TUI Arena

23.03.2007
Bremen, AWD Dome

26.03.2007
Leipzig, Arena

27.03.2007
Berlin, Velodrom

28.03.2007
Köln, Köln Arena

30.03.2007
Stuttgart, Schleyerhalle

31.03.2007
Mannheim, SAP Arena

03.04.2007

CZ - Prag, Sazka Arena


05.04.2007
PL - Warschau, Torwar

07.04.2007

CZ- Ostrava, CEZ Arena


08.04.2007
SLO - Bratislava, Incheba

10.04.2007
H - Budapest, SYMA Hall

11.04.2007
A - Wien, Stadthalle

13.04.2007
Kempten, Big Box

14.04.2007
CH - Zürich, Hallen Stadion

15.04.2007
Frankfurt, Festhalle

17.04.2007
F - Paris, Zenith

18.04.2007
F - Nancy, Zenith