Nevera

27. prosince 2006 v 15:28 |  povidky
Kapky vody padaly z nebe a předháněly se, která dříve spadne na tmavovlasou dívku, jež seděla na jedné lavičce v parku. Těžko říct, zda měla řasenku rozmazanou od kapek deště, nebo od slz. Zvedla hlavu.Tmavé vlasy měla smáčené od deště, stružky vody jí stékaly po zádech, chladily. Sklonila hlavu a opřela si bradu o kolena. Přemýšlela. Jak to mohl tak zkazit?
Pozorovala, jak se v kalužích tvoří kolečka pokaždé, když do kaluže spadla další kapka vody. V uších slyšela šelest deště. Byl uklidňující, zároveň v ní však vyvolával stále ty samé vzpomínky… Bolestné vzpomínky….
Poprvé ho viděla na jedné párty, kam ji dovedla kamarádka. Stál opřený o futro dveří, všechny přítomné přejížděl pohledem. Slušelo mu to, snad až na ten pohled. Pohrdavý, nebezpečný, smělý. Z celé jeho postavy byl cítit respekt a autorita. Chvíli ho pozorovala. Dlouhé vlasy měl spletené do dredů, ve rtu pearcing, velké červené tričko a široké džíny. Na první pohled hip-hoper. Uvažovala, zda je to jen styling, nebo hip-hop opravdu miluje. Kdyby bývala tušila, že je to jediné, co on miluje…
Polekala se, když se pohled jeho hnědých očí stočil na ni. Ten pohled jí projel jako šíp, ostrý, nebezpečný, tolik zraňující! V očích mu zajiskřilo, měla pocit, že opravdu zahlédla tu jiskru. Skousla ret a odvrátila pohled. Když se odvážila podívat za chvíli, už tam nebyl.
Podruhé se s ním setkala v jednom baru, kam s kamarádkou zašla. Seděl u stolu na kožené sedačce. Upíjel ze svého drinku a rozhlížel se po místnosti. Zahlédl ji a přes rty mu přejel lehký úšklebek. Netušila, jak si ho měla vyložit. Líbí se mu, nebo jí pohrdá jako ostatními?
Usedla s kamarádkou ke stolu kousek od něj. Snažila se nevnímat jeho přítomnost, přesto se jí ruce potily a byla nejistá. Kdyby ji kamarádka nevytáhla na parket, snad by celý večer proseděla. Jenže kamarádka ji vytáhla a ona musela tančit. Rozvlnila se v rytmu hudby a silou vůle se pokoušela nedívat se na něj. Přesto neodolala… Toužila vědět, jestli se na ni dívá. Díval. Jeho hnědé oči sledovaly každý nepatrný pohyb. Odvrátila pohled, když se jí zadíval do očí.
Protančila několik rychlých písniček, když začaly hrát nějakou pomalou. Neznala ji, poznala však, že je ve slovenštině. Otočila se, aby se sklidila ke stolu, když narazila do něčeho měkkého. Zvedla hlavu a poznala, že je to ON. Byl o hlavu vyšší, takže musela mít zakloněnou hlavu, aby na něj dobře viděla.
Prudce se nadechla, nedostávalo se jí kyslíku. Ale nepomohla si, protože ji zasáhla jeho vůně. Příjemná pánská voňavka smíšená s cigaretovým kouřem.
Uchopil ji za pas bez jediného slova. Přitiskl ji k sobě, těsně, tělo na tělo. V jeho náruči se cítila neuvěřitelně příjemně, vnímala jen jeho a jeho vůni. Hlava se jí točila.
Doteď si pamatovala, jak ji svíral v náručí. Jakoby ji potřeboval… Pohodila hlavou. Prý potřeboval! Jak byla tenkrát hloupá. Nikdy ji nepotřeboval. Jak mohla být tak naivní? Přesto se jí ještě teď svíralo srdce, když na něj pomyslela. A on jí přitom tolik ublížil! Zradil ji, nikdy mu na ní nezáleželo! Kdyby ano, udělal by to, co udělal?
.
.
.
.
.
Seděl na balkóně a sledoval, jak zemi kropí miliony diamantů. Mezi ukazováčkem a prostředníčkem svíral cigaretu, z které občas popotáhl. Promnul si čelo. Bylo mu špatně a bolela ho hlava. Jenže ani jednomu se nevyrovnal žal, který svíral jeho srdce. Jakoby mu železná neviditelná ruka srdce trhala na malé kousíčky, jakoby srdce nebylo nic víc než ubohý kousek papíru.
Nemohl ani spát. Kdykoliv zavřel oči, objevila se mu za zavřenými víčka tak důvěrně známá tvář. Tak krásná, tak usměvavá… Sakra! Proč to udělal? Proč ji tak zradil, když ji miluje? Nechápal se. Nadával si do pitomců. Byla to jediná holka, u který si byl jistý, že ji miluje. Ještě nikdy se mu nic takového nestalo, naopak. Byl to známý proutník, každou pěknou sukni počastoval svou návštěvou. Tak proč ona byla něco extra? Proč si nadává za to, že ji podvedl? Vždyť nebyla první…
Kapky deště usilovně bubnovaly na zábradlí u balkónu. Lezlo mu to na nervy. Snažil se zvuk nevnímat a pozoroval chodník naproti baráku. Právě po něm šla tmavovlasá dívka v bílém tričku, které bylo úplně smáčené, a džínech. Ať se snažil, jak chtěl, neviděl boty. Šla tedy bosa. Zaostřil pořádně. Déšť mu rozmazával pohled. Přesto ji poznal. Alex...
Prudce se zvedl. Je to ona! Vzápětí se vzpamatoval. Proč plaší? Nechce být přece závislý na jedné holce! Nikdy nechtěl být závislý na lásce, posmíval se jí. A teď… Teď mu Alex chybí.
Chtěl by být s ní, objímat ji, líbat v rytmu deště! Pohodil hlavou. Přece nebude takhle blbnout? Vždyť co je láska? Chemie! Nic jiného než chemie! Znovu pohodil hlavou a otočil se ke dveřím. I když by to byla chemie, ať je to cokoliv, co to způsobuje, miluje ji.
Vyběhl před dům a běžel za Alex.Nevšimla si ho, ani když byl těsně u ní. Nevěděl, jak na sebe upozornit, takže ji popadl prudce do náruče.
Vykřikla. Zděsila se, co se stalo, její první myšlenka byla, že ji někdo přepadl. Polekaně se otočila a rysy jí ztvrdly, když spatřila Toma. Vytrhla se mu z náručí a sledovala ho nenávistným pohledem. Ublížil jí! Strašně jí ublížil a teď ji tu objímá, jakoby se nic nestalo? V očích mu zase tak jiskří, jako poprvé, a on se usmívá.
Ušklíbla se. Teď věděla, že i ona patřila mezi ty, kterými pohrdal. A teď se jí tu vysmívá. Bastard.
Pleskavá rána přeťala ticho, které přerušovalo jen bubnování deště o zem a Tomův zrychlený dech. Tom pocítil na své pravé tváři štiplavou bolest, ale ani se nehnul. Jen zíral do jejích očí, které se pomalu zaplňovaly novými slzami.
"Už nikdy," vydechla, "se mě nedotýkej!"
Sledoval, jak se otočila a bosa běžela pryč. Pozoroval její vzdalující záda. Srdce mu pukalo. Ztratil poslední šanci jí říct, jak ji miluje. Naposledy se otočila, přes déšť nemohl vidět, jak jí po tváři stékají slzy. Nebo to snad byl déšť?
Byla slyšet jen rána....Srazilo jí auto...
http://th-zimmer483.blog.cz/0612/nevera#komentare
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Margaritka Margaritka | Web | 27. prosince 2006 v 15:44 | Reagovat

Hej toe naaaaaaaaaaaaaaaaaaaaadhera!!!!!!!!!!!!!

2 Ceana Ceana | Web | 1. září 2010 v 22:30 | Reagovat

Ahojky, byla bych ráda, kdybych tuto povídku smazala, protože jsem autorka a nepřeji si, aby byla jinde, než na mé stránce. Předem díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama