O koncertu

7. dubna 2007 v 12:50 |  Sazka arena 3.4.2007
Cirkulárka a nehty škrábající po tabuli? Příjemný zvuk oproti čtyř tisícům hystericky ječících puberťaček jako na pražském koncertě kapely Tokio Hotel.
To byl nejsilnější dojem z úterního koncertu německé poprockové kapely v Sazka Areně. Pro každého hudebního zvědavce šlo o bizarní zážitek. Vyprodáno rozhodně nebylo, dobrá polovina plochy zůstala neobsazena.
Start koncertu byl ohlášen už na šest večer. V koridorech brouzdala děvčátka mezi deseti a patnácti lety s nápisy Bill (popřípadě Bill a Tom) na tvářích, podmalovanýma očima a rozcuchanými vlasy, nezřídka v doprovodu rodičů.
Nízký věkový průměr se ukázal být výhodou při nákupu alkoholických nápojů - fronty nebyly - a výzvy barmanů, abychom se prokázali občanským průkazem, lze při třicítce na krku vyhodnotit jako lichotku.
Dvě rozjívená děvčátka šokovala kolemjdouci dotazem, jestli nemají kondom... na balónek. V hale se ve vzduchu pohupovala nafukovací srdíčka, svítící mávátka a transparety.
V sedm hodin Arena potemněla, scéna sestavená s proděravělých pohyblivých plechů se rozzářila a pískot nabral na síle. Věřte, že když člověk křičí deset minut tak, že si musí zacpávat vlastní uši, a že takto hlasově vybavených malých slečen tam nebylo málo, je to vážně na hranici únosnosti.
Subtilní zpěvák Bill Kaulitz s dikobrazím účesem vypadal jako Gábina Partyšová imitující Tinu Turner. Černé nehty s bílými okraji podrthovaly jeho androgynní image, ale každý soudný člověk musel uznat, že je kupodivu sympatický.
Úvodní skladby z druhého alba Zimmer 483 s hutnými kytarami zněly tak dobře, že to vybízelo k otázce, zda je zvukař génius, nebo jestli klukům za pódiem někdo nepomáhá.
Po třetí písni Bill poprvé promluvil a publikum nadšeně reaguje. Když mu ale při ploužáku vítr začal rozevlávat natupírované vlasy, bylo to spíše k smíchu. Ne tak jeho zpěv, který lze označit za výtečný.
Po mutaci, kterou musí mít ve svých sedmnácti nutně za sebou, mu zůstal čistý chlapecký hlas a při Durch den Monzun přesvědčuje, že zpívá naživo, rozhodně minimálně tenhle hit, všechny ty strašlivé výšky totiž nechává odzpívat publikum.
Šílenství kulminuje při hitovce Schrei. Schrei je česky výkřik a z plna hrdla křičí opravdu celá hala. Když si při dalším pomaláči Bill kleká, objeví se i pár zapalovačů, které ovšem do rukou dětí nepatří...
Po hodině jde kapela z pódia a než se vrátí na přídavek, přemýšlím, jestli těmhle čtyřem skoro dospělým klukům nedělá problém hrát pro malé holčičky a jak to vlastně všechno mají.
Jako bonus zpívá Bill za doprovodu svého dvojčete Toma dvě akustické písně, a teď bych přísahala, že ta Tomova španělka naživo není. V detailním záběru se z plátna blýská Billův piercing v jazyce a propichovači z pražských tetovacích salonů budou mít pár příštích měsíců vyděláno.
Prodrat se nyní do kotle je kupodivu bez problémů, malé holky nemají moc ostré lokte. Člověk se v tom o hlavu menším německy řvoucím davu kýve ze strany na stranu a říká si, jaké je to vlastně milé překvapení.
Není to laciné ani infantilní, mladí kluci hrají dost dobře, celá show je profesionální a pro současné dvanáctileté holky je to pořád lepší hudební průprava než jakou byly Kroky Františka Janečka a Hložek s Kotvaldem.
Každopádně dnes bude v mnoha třídách při školní výuce nezvyklé ticho. Dětské hlasivky po tomhle náporu zákonitě nemůžou fungovat.
Editor: iDNES.cz, Veronika Koloušková

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama